Ekologická tvořivost prostřednictvím ohně
PETR POKORNÝ / 16:00 Od chvíle, kdy na Zemi dramaticky ubylo mamutů a dalších členů pleistocenní těžké party, stal se oheň hlavním býložravcem. Zároveň si ho ochočili lidé a začali ho tvořivě využívat k nejrůznějším účelům. Mimo jiné k rozbíjení všeobecné nadvlády málo produktivních lesů a křovin, které od nástupu současného interglaciálu začaly pohlcovat srážkově bohatší oblasti souše. Vzájemný vztah člověk-vegetace-oheň je na pozadí současných klimatických podmínek natolik intenzivní, že jednotlivé složky požárové dynamiky od sebe nedokážeme jasně oddělit. Hovoříme proto o "požárových režimech", čímž jsou myšleny projevy tohoto vzájemného vztahu na nejrůznějších časových a prostorových škálách. Dlouho se naivně věřilo, že střední Evropy se tyto otázky příliš netýkají, ale z omylu nás vyvádějí nejnovější paleoekologické výzkumy a koneckonců i veliké a těžko uhasitelné požáry, které jen v loňském roce zkonzumovaly 860,000 ha evropských lesů a zdaleka se netýkaly jen suchého a intenzívně hořícího Středomoří. Nastává čas, kdy by minimálně ekologové mohli požárům vrátit jejich tradiční roli, kterou zdědily po mamutech a jejich souputnících.