Eva Vápenková a Peter Kollár / Pohyb prostupovaným
ANDĚLSKÁ HORA U CHRASTAVY, Kostel Panny Marie Sněžné / září – říjen 2025
(Galerie 50°47'55.9"N 14°57'22. 6" E)
Eva Vápenková a Peter Kollár / Pohyb prostupovaným
Společná výstava dvojice autorů se zaměří na zkoumání vztahu člověka a prostředí, se kterým je úzce a neodlučitelně propojen. Spojitost člověka (lidské entity) a prostředí (nelidské entity) je obousměrně rovnocenná. Prostředí se stává takovým, jak ho vnímáme a jak ho rekonstruujeme ve své mysli a zažíváme svým tělem. To pak následně ovlivňuje i způsob, jak s ním zacházíme. Tyto změny, způsobené zásahy do prostředí námi nebo jinými lidmi opět mění podobu, jak změněné prostředí vnímáme. Vzniká nekonečný koloběh propletené interakce lidské bytosti a jejího prostředí. Organismus instalace bude koncipován k procházení a vnímání dynamického prostupování lidského a nelidského, zpracovaný výtvarnou formou oscilující mezi vyjevováním a mizením.
Kostel Panny Marie Sněžné na Andělské hoře je kulturní památkou. V současnosti slouží pod vedením výtvarníka Jana Měřičky jako umělecká galerie. Samotný sakrální prostor vybízí k navázání hlubšího dialogu s divákem a svou strukturou inspiruje k prostorové výtvarné intervenci, jež se bude zabývat člověkem a prostředím, které jej obklopuje a jejich vzájemnou interakcí. Do projektu autoři plánují zapojit (třeba i jen formou dialogu) další osoby z různých oborů, např. filosofie a práce se zvukovým prostředím.
Eva Vápenková se věnuje převážně klasickým grafickým technikám, zejména hlubotisku. Hlavními tématy její tvorby jsou krajina a příroda. Zaměřuje se na zachycení základních forem a konstrukce. Snaží se tříbením, ubíráním nepodstatného, vydestilovat podstatu stavby krajinného prostoru. Zároveň ale obaluje tuto konstrukci jakýmsi nekonkrétním "obalem", vz-duchem. Japonský papír, se kterým pracuje, propůjčuje výslednému obrazu nejen transparentní propustnost jednotlivých vrstev, ale též jistou haptickou kvalitu a v reakci s okolním prostředím i prvek časovosti (pohybujícího se papíru).
Peter Kollár se věnuje grafice, zejména rozvíjení možností linorytu až po experimentální podoby přesahující k objektu. Hlavní linií autorova zájmu je fascinace přírodním a urbánním prostředím obklopujícím člověka a jejich vzájemné přerůstání. Obrazy charakterizuje precizní postup odkrývání linií a ploch, který vyvažuje téměř impresionistická uvolněnost gesta, překračování hranic mezi viděným a myšleným, fyzickým a psychickým. Ústředním motivem posledních cyklů je lidská postava, která se, propojená s vnějším prostředím a ponořená do sebe, stává opět součástí celku.