Mají být jsoucna přírody našimi předměty, nebo společníky?
PAVEL BARŠA / 9:30 / CENTRAL - MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC
Na počátku moderní doby stojí karteziánský projekt zpředmětnění přírody, jehož druhou stranou je ustavení společnosti jako jí vnější a nadřazené reality – lidské civilizace jako kolektivu jejích "pánů a vlastníků". Vztahy mezi těmito (lidskými) subjekty jsou pojaty zcela odlišně od vztahů mezi (nelidskými) objekty, jimž mají s pomocí moderní vědy a techniky vládnout. To, že se přírodní jsoucna a procesy stále citelněji vymykají projektu svého ovládnutí, vede k hroucení ontologické dichotomie, v níž stojí společnost proti přírodě a subjekt proti objektu jako navzájem cizorodé typy reality. Ocitáme se v situaci, kdy je možná kritika karteziánské "de-subjektivace" a "de-socializace" přírody a promýšlení projektu její "re-socializace". Schematicky budou představeny tři verze takového "zespolečenštění" přírody a našeho vztahu k jejím procesům a entitám, které byly navrženy v posledních pětatřiceti letech. Tyto příklady budou opřeny o odkazy na texty autorů, kterými jsou: Michel Serres, Bruno Latour, Philippe Descola, Eduardo Viveiros de Castro a Pierre Charbonnier.